Učení není mučení, ale pořádná výzva

Učení v životě otevírá nové dveře

Miluji nové impulzy v mém životě

Novým impulzům předchází vždy nějaké mé nepohodlí. Uvědomím si potřebu naučit se něco nového v okamžiku, kdy vnímám, že to, co umím, mi už nestačí. Cítím, jak se můj život „uklidňoval“ v pocitu, že dělám dost a že to tak stačí.

V ten okamžik začínám být nejistá, nespokojená, neslaná, nemastná, víc a víc to nejsem já. Dělám naučené kroky a tvářím se, že mi nevadí ta pozvolná stagnace. Hraji sama se sebou hru spokojenosti a přesvědčuji se, jak mi vyhovuje. Můj vypnutý stav si hýčkám a divím se, že mi není dobře, jsem unylá a nespokojená.

Je jednoduché být tam, kde je smrádek a teploučko

Ale vždyť já dělám dost, oni dělají to, nebo ono. Určitě to znáte. Jenže můj život není o těch venku. Mé pocity a má spokojenost je jen a jen o tom, jak se cítím já. Kde hledám další důkazy nepohodlí a v čem je dokážu najít? Naštěstí vím o mé náročnosti na sebe samu. Nenechá mě být a usnout na vavřínech. Vždyť se cítím nespokojená, nenaplněná, pokořená a je potřeba se sebou něco udělat, není nač čekat.

Není to o tom, kolik vydělávám

Dokonce to není ani o tom, jestli mám zlatou kartu. U mě je to v pocitech. Chci zjistit, co mi může můj život ještě nabídnout. To, co mi dává teď, je skvělé, jenomže já stojím u dalších dveří a škvírou vidím svět, který neznám a obrovsky mě přitahuje. Je jako magnet. Nevím, jestli dokážu dveře otevřít a zažít svět, který je za dveřmi. Nezbývá, než přijmout výzvu a objevit to, co nutně potřebuji.

Moje výhoda je můj věk

Mám výhodu překvapení. Když mi něco nejde, ostatní mávnou rukou, vlastně ani nic jiného nečekali. Tetelím se, protože mohu vykouzlit udivený úsměv a překvapené pokývání hlavou. Je to obrovská úleva. Slastný život po padesátce:)

Nová potřeba je můj hnací motor

Jakmile mi dojde, jak jednotvárný život jsem přijala za svůj, potřebuji řešení. Horší je mé uvědomění, že jsem se spokojila s efektivitou mé aktivity, jako kdybych neměla na víc. Hm, svatá prostoto, jedu na půl plynu s pocitem, že jsem přepálila start? No nazdar, tak to tedy ne! Mé rozhodnutí a potřeba změny přináší další potřebu se něco naučit.

Připadám si jako analfabet, který si někde v koutě cumlá dudlík

Jak se cítím v mém novém učebním schématu? Ani se neptejte! Jsou chvíle, kdybych nejraději zalezla pod peřinu a vylezla další rok na jaře. Většinu času se musím hodně přesvědčovat, že to dám a zvládnu. Handrkuji se sama se sebou o to, jestli mám čas a jak moc se mi „chce“. Má hlava mi dává milion důvodů, proč mám právo z nového odejít.

Rozhodla jsem se otevřít další dveře a jsem hodně zvědavá

Jsem zvědavá na další level mého života! Napnutá jako kšandy, kde bude můj život za rok. Vím, že je to o mně a mé aktivitě. O mém učení se nových věcí. Je mi jasné, že udělám chyby a možná budu chtít se vším seknout. Vím, že mohu mít celý rok k dispozici další milión důkazů, jaký jsem chudák a můj rozum bude chtít použít větší páku na odstoupení z mé smlouvy  se sebou sama. Ale také vím, že učený z nebe nespadl a já to dám! Rozum nemá šanci pokazit mé rozhodnutí.

Uvidíme za rok, jaký bude výsledek mé cesty

Vtipné je, že ani já nevím, jak to bude za rok vypadat. Pro jistotu jsem si nastavila laťku hodně vysoko. Nevím, co všechno se stane a co mi moje úsilí přinese, ale určitě vám o tom napíšu v článku na tomto blogu.

Za rok…

Přeji vám krásné učení se nových věcí.

 

P.S.: Do té doby napíšu ještě spoustu jiných článků, tak se máte na co těšit!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů